pondělí 8. května 2017

RECENZE: Všichni jsme z toho úplně na větvi


Abych vás naladila na atmosféru této knihy, připadá mi na místě, abych svou recenzi začala uprostřed a na začátek se vrátila až na úplném konci.

Některé části jsou doplněny o informace ze světa, co se právě dělo, který prezident usedl na křeslo v Bílém domě nebo kdo vyhrál zápas amerického fotbalu. Nesmí chybět ani odborné poznámky tatínka, které můžou působit až vtipně, hlavně pokud je převezme mladá vypravěčka a začne vám mezi řádky přikládat výsledky pokusů, kterými se vysoké školy doposud zabývaly. 

Rosemary Cookeová je upovídaná malá holčička, která veškerý čas tráví se svou sestřičkou. Pokud si myslíte, že její vyprávění bude nudné, tak si počkejte na všechny vtipné příhody, kterými si Rosemary musela projít. Sami byste nevěřili, co všechno může takový student zažít, pokud je v nesprávný čas na nesprávném místě. Možná vám bude někdy připadat, že Rosemary mluví ve velkých detailech a ze svého vyprávění vynechává to nejdůležitější. Jsou to však tyto malé dílky, které se na konci složí do skládačky a vytvoří příběh, který mnohé čtenáře překvapí

Jelikož jsme na konci recenze, připadá mi správné, abych vám také řekla, jak se knížka líbila mě. Po tom, co má čtenářská dušička utrpěla šok na začátku a potom většinu knihy jen koukala napjatě mezi řádky, musím říct, že autorka odvedla skvělou práci. Na své čtenáře si připravila pár dějových zvratů, které pečlivě schovala, tudíž na vás vybafnou v polovině věty, zrovna když to nejméně čekáte.
Líbilo se mi, že si autorka dala záležet na vykreslení postav, což navozuje pocit, jako byste hrdiny znaly celý život. Jsou to hlavně trapné příhody, díky kterým se do nich vcítíte a porozumíte lépe jejich chování, nápadům a myšlenkám. 

sobota 29. dubna 2017

Jak jsem šla na maraton Harryho Pottera


Jak už jistě mnozí z vás dávno ví, Harry Potter je pro mě něco jako srdovka, která ani s věkem nikdy nezmizí. Když jsme tedy sehnaly lístky na brněnský maraton všech vydaných filmů, bylo rozhodnutí naprosto jasné - jedeme. 

Začalo to tím, že mi nezvonil budík - většinou se tímto malým nezdařeným ránem odstartuje celá řada nepovedených momentů a trapasů. Nicméně jsme se tedy nějak ustrojily a v sedm ráno vyrazily na nádraží, odkud jsme vlakem jely až do Brna. Hned na začátek bych měla podotknout, že nesnáším místenky, a to z jednoho prostého důvodu - jsem až moc milá na to, abych lidi odněkud vyhazovala. Proto jsem začátek cesty prostála v uličce, protože by bylo zkrátka blbé tu slečnu z místa odhánět. Jo a také nesnáším kupé, jelikož mám trauma z míst až u okýnka (prorvat se přes všechny lidi, pošlapat jim nohy a vrazit do ně taškou? ne, myslím, že radši postojím). Když to tak všechno spojíte dohromady, jsem opravdu děsný parťák do vlaku. (To, že jezdím vlakem dvakrát týdně do Prahy vůbec neznamená, že bych už měla být dávno zvyklá).

Po tom, co jsme vlakem a tramvají (nebo šalinou pro mé moravské čtenáře) dojeli na místo určení, byli jsme v kině Art rozřazeni do kolejí. Se ségrou jsme pyšně zabrali místa Zmijozelu a čekali na začátek celého maratonu. Nutno dodat, že si pořadatelé dali s výzdobou opravdu obrovskou práci. (Ve Zmijozelské koleji byla dokonce i možnost zahrát si famfrpál s pingpongovými míčky).

Chápu, že maraton je maraton, ale pro mě osobně také jídlo je jídlo, takže jsme vynechali část Tajemné komnaty a vydali se do ulic na veganský burger (foto níže). Také jsem v Candy Store obohatila své zásoby jídla o něco sladkého, protože proč ne. Potom už jsme seděli v křeslech do sedmé hodiny ranní, kdy koncem Relikvie smrti 2 skončil celý maraton. Věřte mi, že osm filmů za sebou je zkrátka nadlidský výkon, ať už jste milovníci Harryho Pottera nebo ne. Smekám před všemi, kdo vydržel bez zavření očka celých 22 hodin, protože já to zalomila už na konci Prince dvojí krve. (Na mou obranu říkám, že jsem se během Relikvie 1 probudila). 

Cesta domů byla snad ještě horší než cesta tam. Není totiž nic horšího, než když máte za sebou 22 hodin maratonu a vedle vás si sedne upovídaný profesor vysokého školy v Dejvicích (alespoň tak mi to tvrdil), který se šíleně zajímal o můj život. Opravdu mě po minulé noci nezajímá, že máte příbuznou v Rakousku a můžete mi na ni dát kontakt, děkuji mnohokrát. Fakt, že vystupoval na stejné stanici jako já, mi přivodil jen další šok, jelikož jsem opravdu netoužila po tom, aby mě ještě doprovázel domů. Každopádně modré auto zaparkované na parkovišti (ve kterém už můj taťka netrpělivě očekával můj příchod), mě rozveselilo natolik, že ze mě spadla veškerá únava z předešlé noci. 

Na konec už snad jen poznámka, že jsem doma pobyla přesných 6 hodin, jelikož jsem poté opět pádila na vlak směr Praha. Tímto také končí můj dlouhý report z maratonu Harryho Pottera. Pokud jste ho navštívili, rozhodně mi dejte vědět do komentářů, do jaké koleje jste byli přiřazeni!

sobota 8. dubna 2017

Krabice plná kouzel aneb Tip na dárek pro fanoušky Harryho Pottera


Máte doma nebo v okolí vášnivého milovníka Harryho Pottera a nevíte, čím ho k narozeninám obdarovat? Moje ségra vymyslela něco, co jen tak nějaký fanoušek mít doma nebude! K narozeninám mi dala krabici plnou kouzelných předmětů, a tak mě napadlo, že by to mohla být i skvělá inspirace pro ty z vás, kdo zrovna netuší, co za dárek dát svým kamarádům. Jsem si jistá, že zrealizování zabere spoustu času (už jen složit krabičku na kouzelné fazolky muselo být něco), ale věřte mi, že tímto dárkem sklidíte obrovský úspěch. 

Rozhodně musíte začít vytisknutím dopisu od Minervy MacGonagalové, ve kterém sděluje přijetí do Bradavic a seznam učebnic, které jsou pro první ročník nutné. Myslím si, že tenhle dopis chtěla dostat spousta z nás! 
Poté můžete pokračovat tím, co byste chtěli ve své kouzelné krabičce mít. Jelikož jsou tyto předměty na e-shopech předražené, doporučuji se po nich podívat na ebay.com. Seženete tam úžasné přívěsky za pár korun, kouzelnou mapu i pero na psaní!
Skvělý nápad je i doplnit dárek o knížku, která potěší každého čtenáře. Jelikož miluji čtení v angličtině (a tenhle titul doma ještě nemám), dostala jsem nové vydání Fantastických zvířat. Místo kouzelných fazolek bohatě postačí jelly beans a žábu můžete vyměnit za ručně vyrobenou čokoládovou dobrůtku. (Jestli se na vyrábění čokolády necítíte, můžete třeba žábu jen vytisknout.)
Vše zabalte a máte hotovo! Ještě jednou děkuji ségře za skvělý dárek a doufám, že vám dal alespoň trochu inspirace!

P.S: Pokud se cítíte na něco navíc, doporučuji zkusit veganský rozsedlý dort od Hagrida ;)

čtvrtek 30. března 2017

RECENZE: Big Magic


Pokud milujete četbu knih, možná vám alespoň jednou za život proběhla hlavou myšlenka o napsaní vlastní povídky. Autorka úspěšného románu Eat, Pray, Love Elizabeth Gilbert napsala knihu plnou motivačních příběhů a vlastních zkušeností, které popisují její cestu až na žebříčky bestsellerů.

Abych řekla pravdu, asi do poloviny knihy jsem pochybovala nad tím, jestli jsem vůbec cílová skupina čtenářů. Když jsem byla menší, psala jsem své vlastní příběhy, ale jelikož se u mě nejedná o prioritu, nevěnuji psaní tolik času. Autorka mě dokázala přinutit, abych místo nekonečného sledování youtube videí otevřela word a zkusila napsat něco nového. Pokud si procházíte psací krizí, ve které se nemůžete donutit v příběhu pokračovat, Big Magic je kniha, kterou si potřebujete přečíst. 

Elizabeth Gilbert se také zaměřuje na inspiraci, kterou personalizuje a popisuje jako pocit, který se k vám dostane a buď u vás zůstane, nebo si najde umělce jiného. Proto tak rychle zapomínáme skvělé nápady nebo rýmy k básničkám. Inspirace hledá jiného umělce, který nápad nezapomene a rozhodne se ho uskutečnit. Jestli si však múza vybrala vás, na svou myšlenku jen tak nezapomenete. 
 
 „Do whatever brings you to life, then. Follow your own fascinations, obsessions, and compulsions. Trust them. Create whatever causes a revolution in your heart.

Don´t let go of your courage the moment things stop beaing easy or rewarding. Because that moment? That´s the moment when interesting begins.“

Big Magic je doplněna o příběhy ze životů skutečných umělců. Řekli byste, že napsání knihy je možná jednoduchá věc, ale ve skutečnosti si autoři prochází různými fázemi, při kterých i pochybují o vlastních dovednostech a s výsledkem jsou málokdy spokojení. 

Kniha je hlavně pro umělce, ale pokud vás zajímá, čím si autoři vašich oblíbených titulů musí projít před publikováním, rozhodně mohu knihu doporučit i vám. Nicméně pokud vám umění nic neříká a hledáte jen zdroj motivace, podívala bych se raději po něčem jiném. 


Seznam e-shopů kde je kniha k dispozici a porovnání cen zde.

neděle 12. března 2017

RECENZE: Slepí ptáci (Ursula Poznanski)

Autor: Ursula Poznanski | Vydáno v roce: 2016 | Nakladatelství: Knižní klub | Počet stran: 360 

Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence? Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný? Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…  

   ~*~*~
Je bílý zámek v bílých samotách.
Přes holé sály mrazení se plíží.
Psí víno k smrti choré drží při zdi.
A cesty ven zasypal sníh jak prach.

Beatrice Kasparyová je zpět a s ní i další nevyřešený případ plný skrytých hádanek a tajemství. Druhý díl salcburské dvojice vyšetřovatelů nás zavede na facebook, a to do skupiny milovníků poezie. Na první pohled přátelská diskuze obohacená o díla významných umělců však není tak nevinná, jak se může zdát. Dojde totiž k vraždě. A potom k další. Bea se spolu se svým kolegou Florinem vydává na místa činu a snaží se přijít hádance na kloub. Vrah si však s nimi zahrává, podstrkává nepravdivé informace a navádí do slepých uliček, které dvojici opět dostanou na úplný začátek. Jak chytře hrát hru s vrahem, jehož kroky jsou perfektně promyšlené a nenechávají za sebou chyby, kterých by se mohla policie chytnout?

Ursula Poznanski se narodila roku 1968 ve Vídni, kde vystudovala několik tamních univerzit. Mezi její další knihy patří například Erebos, Saeculum nebo kniha Pět, která u nás vyšla v roce 2015. 

Autorčin styl psaní je v něčem jedinečný, ale kdybyste se mě zeptali proč, nedovedla bych odpovědět. Je to správným výběrem slov, použitými metaforami, realističností, nebo zkrátka jen faktem, že je Poznanski naprosto geniální? Při četbě jejich knih mám pocit, jako kdyby mě vtáhla k sobě do bubliny, kde do mě valí jednu informaci za druhou a já jen s otevřenou pusou postrádám jakákoliv vodítka, která by mi mohla pomoci dopadnout vraha dříve, než se to podaří hlavním hrdinům. To je však vskutku nemožné, jelikož jsou to právě detaily, které na konci zapadnout do mozaiky jako puzzle a vy jen vydechnete: ,,Ahaaaa, tak to jsem nečekal.“ 
Jsou to hlavně informace, kterým v průběhu čtení nepřikládáte žádnou váhu, které tvoří poslední díl skládačky.  Autorku obdivuji, zbožňuji, miluji a taky trochu nenávidím, jelikož je teď celá má čtenářská dušička závislá na jejích titulech. 

neděle 5. března 2017

Jak by vypadal můj vysněný čtecí koutek?

Zdravím všechny u dnešního článku!:)
Když jsem s blogem začínala, fotila jsem vám svoji knihovnu (na článek se můžete podívat zde). Nicméně od té doby, jak už je u nás vášnivých čtenářů zvykem, se má sbírka trochu více rozrostla. Když mi Favi.cz zaslalo e-mail s nabídkou vytvořit můj vysněný čtecí koutek, neodolala jsem. Hned jsem začala shánět drobné blbůstky, které by se mi do poliček hodily. Vytvořila jsem pro vás dvě varianty a budu moc ráda, pokud mi do komentářů napíšete, která se vám líbí více! (Kdo ví, třeba za pár dní na vás čeká malá soutěž.)

 U první koláže jsem zvolila barvy mého nynějšího pokoje, tudíž bílou a modrou. Musím říct, že jsem velký fanoušek vintage, proto je knihovna vlevo skoro srdeční záležitostí. Připadá mi skvělé, že si můžete vybrat z obrovského množství nábytku i dekorací a vytvářet si vlastní představu z výrobků různých firem.


pátek 24. února 2017

5 DŮVODŮ PROČ: musíte vidět Once upon a Time


Zdravím všechny u dnešního článku:)
Už v seznamu mých nejoblíbenějších seriálů, jste se mohli dozvědět, že Once upon a time je má srdcovka, na kterou nedám dopustit. Nejspíš vás budu s tímto seriálem otravovat ještě hodně dlouho, alespoň do té doby, dokud mu všichni nepropadnete. V dnešním článku bych vám chtěla shrnout základní důvody, proč tento seriál musíte vidět. Do komentářů mi rozhodně napište, jestli jste OuaT viděli a co na něj říkáte!:)

1. Je to seriál, který obsahuje pohádkové postavy.
Všichni milujeme pohádky. A jestli vy ne, tak lžete, protože všichni musí milovat pohádky. V tomto seriálu si každý najde to své. Máte rádi Sněhurku? Petra Pana nebo Elsu z ledového království? Je to snad Kráska a zvíře nebo Aladin, kterého jste jako malí zbožňovali? Neříkejte, že vás nikdy nezajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se tyto oblíbené postavy nějakým zázrakem objevily v našem světě a jejich životní osudy se navzájem propletly dohromady. 

neděle 5. února 2017

RECENZE: After you (Jojo Moyesová)


Knihy Jojo Moyesové jsou známé po celém světě. Jestli jste od ní ještě žádnou knihu nečetli, vsadím se, že jste alespoň slyšeli o filmu Než jsem tě poznala se Samem Claflinem a Emilií Clarke v hlavních rolích. Příběh Lou a Willa okouzlil celý svět a spolu s autorčiným čtivým stylem psaní vykouzlil nepřekonatelný titul, který se v sekci romantiky dostal na žebříčku opravdu vysoko. Před nedávnem se do polic v knihkupectví dostalo pokračování tohoto bestselleru v češtině, nicméně to bych to nebyla já, abych už doma dva měsíce neschovávala ten stejný titul v angličtině. Nu což, alespoň jsem už konečně měla důvod titul otevřít a zjistit, jak příběh naší ztřeštěné Lou pokračoval dál.

Myslím, že spousta čtenářů mi dá za pravdu, že pokračování bestsellerů zkrátka nikdy nejsou tak dobrá jako jejich předchůdci. Sice byste rádi začali číst bez zbytečných očekávání, ale vzpomínky na to, jak jste si první díl neskutečně užili, vás doprovázejí na každém kroku. Já však ještě od autorky nikdy nic v angličtině nečetla, tudíž to alespoň v nějakém ohledu bylo jiné.

Hned na začátek bych asi měla podotknout, že kniha se ani v nejmenším nevyrovnala prvnímu dílu, což mnozí z nás čekali. Příběh jako byl Než jsem tě poznala zkrátka měl být ponechán bez pokračování, protože teď snižuje kvalitu i prvnímu dílu. Na knihách mi připadá kouzlené, že si čtenář může domyslet vlastní konec podle jeho gusta – někteří rádi happy-endy, někteří závěry uplakané. After you mi však připadalo jako nastavovaná kaše, která vznikla pouze za účelem vydělat co nejvíce peněz.