úterý 31. října 2017

RECENZE: Na západní frontě klid

Umírající kamarádi, nedostatek jídla, vši a touha po míru. 

První světová válka trvala čtyři roky. Za tu dobu přišlo o život více jak 10 milionů lidí, země utrpěly ekonomické ztráty a v zákopech bylo za živa pohřbený nepředstavitelný počet vojáků. Pokud vás střela trefila, odvezli vás do nejbližší nemocnice, kde vám nohu raději hned amputovali, nebo vás nechali vykrvácet na zabahněném poli. 

Na západní frontě rozhodně klid nebyl.
Paul Baumer je jedním z vojáků, kteří jsou rovnou ze školních lavic posíláni do války. Musí se narychlo naučit s granáty, odpalovat náboje a perfektně skrývat. Každý voják je potřeba, tudíž se do války posílají i nemocní a nemohoucí. Paul je bratr, kamarád a syn. Doma na něj čeká maminka, která nemá kvůli rakovině velkou šanci na přežití, hladoví, a snaží se svému synovi obstarat do zákopů alespoň čisté oblečení, což jí stojí prosení a ponižování. 

Na frontě ho doprovází Katczinský, Tjaden a Muller. Je jim jasné, že kamarádství jsou nebezpečná, jelikož nikdy nevíte, kdy vás letící střela připraví o život. Nicméně život na vojně se přeci musí nějak zpříjemnit. Například ukradením a následným opékáním hus, plížení se jezerem za dívkami pouze v botách nebo vysmýčení sklepa nepřátelům a ukradení dvou fajnových křesel. 

Halloweenský knižní hop 2017

Vítám všechny u dnešní soutěže!:)

Jelikož blog za pár dní oslaví už 3. narozeniny, rozhodla jsem se toho využít a přihlásit se tradičně do Halloweenského knižního hopu, který pořádá Vendea. Je to ode mě takové malé poděkování za to, že tu stále chodíte a podporujete mě svými komentáři pod recenzemi. 

Letošní soutěž potrvá od 31. 10. 2017 do 11. 11. 2017. Bohužel teď nejsem pár dní doma, tudíž jsem vám nemohla vyfotit cenu, kterou jsem pro vás připravila. Slibuji ale, že ji sem v sobotu nafocenou hned zveřejním, abyste byli více motivovaní:) Hrajeme o knihu Volání kukačky a poukaz na 200 Kč do internetového knihkupectví. Cena bude pouze jedna a přihlásit se mohou čtenáři s českou i slovenskou adresou.

Pokud se chcete soutěže zúčastnit, napište do komentáře následující informace:

1. Jméno
2. E-mail
2. Jaký horor se vám nejvíce líbil? (není povinné)

Vítěze vyhlásím na facebookové stránce blogu. Všem přeji hodně štěstí!:)


pondělí 23. října 2017

RECENZE: How to stop worrying and start living

Na světě neexistuje nikdo, kdo by se alespoň jednou za den ničeho neobával. Nemůžeme usnout, potí se nám ruce, nemyslíme na nic jiného.

Všichni moc dobře víme, co jsou to starosti. Setkáváme se s nimi každý den na cestě do práce, při důležitých prezentacích nebo na vlakovém nádraží, ze kterého právě odjíždí poslední spoj. Bojíme se, že uděláme nenapravitelnou chybu, nebudeme moci zaplatit účty nebo nestihneme vyzvednout sourozence ze školy. Starosti jsou zkrátka všude, kam se podíváme. Někteří se jimi trápí a nemůžou kvůli nim spát, druzí je neřeší a ostatní je ovládají tak dobře, že o nich píší knihy.

Dale Carnegie je americký spisovatel a učitel, který se narodil v roce 1888 v Missouri. Za svůj život napsal spoustu knih, ve kterých učí čtenáře překonat překážky a najít cestu ven z problémů skrz motivaci. Mezi jeho další tituly patří například: „How to win friends and influence people“ nebo „How to enjoy your life and job“.
I keep six honest serving-men
They taught me all I knew:
Their names are What and Why and When
And How and Where and Who.
-          Rudyard Kipling

Kniha „How to stop worrying and start living“ je rozdělena na osm částí, které se zabývají různými tipy, jak se přestat stresovat a strachovat. Autor nám vše vysvětluje skrz příběhy slavných (i neslavných) osobností, kteří se s ním podělili o své vlastní rady. Můžeme si tak například přečíst o Eleanor Roosevelt, američtích sportovcích nebo slavných investorech a majitelích celosvětových společností. 

“Acceptance of what has happened is the first step in overcoming the consequences of any misfortune.“

Autor nám skrz příběhy vysvětluje, jak obrovskou moc starosti nad našimi životy mají. Způsobují infarkty a žaludeční vředy, ale i tak jim většina populace podléhá a neví, jak se s nimi vypořádat. Už hned po vydání se strhla vlna kritiky, a to hlavně ze strany psychologů a psychiatrů, kteří tvrdili (i tvrdí), že vše se motivací vyřešit nedá. Nicméně jsou to právě všechny ty příběhy, které dokazují, že pokud máte správný přístup, dokážete cokoliv. 

Titul jsem četla v angličtině a ráda bych tímto apelovala na vás, abyste si koupi českého překladu rozmysleli a dali šanci originálu. Všechny ty citáty a poznatky se zkrátka nedají do češtiny přeložit tak, aby měly na čtenáře stejný dopad. Angličtina vůbec není těžká a termíny se mezi řádky skoro nevyskytují. 

sobota 23. září 2017

RECENZE: O myších a lidech


Salinaské údolí, dvacáté století a dva kamarádi, kteří se spolu potloukají světem. Jsou naprosto odlišní, nic je nepojí dohromady. Snad jen slib a nedosažitelná vidina spojená s vlastní farmou plnou králíků. Chodí spolu po světě, najdou si práci a hned o ni zase přijdou. Proč? Lennie má totiž o kolečko navíc a každá katastrofa, kterou nechtěně způsobí, je jen opět oddálí od jejich společného snu.

Autorem je americký spisovatel John Steinbeck, který se narodil v roce 1902. Zamiloval se do Kalifornie a rozhodl se život věnovat potloukání a cestování po světě. Pracoval na rančích, v cukrovarech a stavěl silnice. Za svá díla vyhrál Nobelovu cenu za literaturu v roce 1962. 

Tato kniha, řadící se do klasické literatury, už rozhodně prošla mnohým z vás pod rukama. Ať už jste ji měli v povinné četbě nebo k maturitě, tato kniha je českými učiteli velmi oblíbená. Proč? Řeší totiž spoustu kontroverzních myšlenek, které byly ve třicátých letech dvacátého století v Americe aktuální. Setkáme se tu tedy například s černochy nebo neprávy lidí, které jsou představovány různými způsoby. 

čtvrtek 20. července 2017

RECENZE: Pýcha a předsudek - Jane Austenová

 Autor: Jane Austenová Vydáno v roce: 2009 | Nakladatelství: LEDA | Počet stran: 400

Pýcha a předsudek je příběh, který snad nikdy nepřestanu obdivovat, a to jak v psané podobě, tak ve filmovém zpracování. Sama si moc dobře pamatuji, kdy jsem před pár lety poprvé zhlédla film a naprosto si zamilovala prostředí Anglie v osmnáctém a devatenáctém století. Proto vás asi nepřekvapí, když na knihu uslyšíte jen samou chválu a nedočkáte se žádných negativ. Ty totiž Jane Austenová ve své tvorbě zcela postrádá.

Paní Bennetová má se svým manželem pět dcer, které by nejraději co nejdříve provdala do rukou bohatých manželů, kteří by vylepšili postavení rodiny. Tato dáma svou upovídaností a prostořekostí všechny návštěvníky spíše zastrašuje, proto si vždy oddychnou, když se mohou seznámit s panem Bennetem, který je úplně opačné povahy. Vše se změní ve chvíli, kdy z města na venkov přejede pan Bingley se svým přítelem Darcym a zúčastní se i nadcházejícího plesu. Nejstarší z dcer Jane hned upoutá mladého pána, pan Darcy na druhou stranu Elizabeth nenadchne vůbec. Jeho arogantní chování jí je proti mysli a jeho pýcha jí brání se s ním blíže seznámit. K tomu všemu se o něm dozví ošklivé pomluvy, díky kterým by s tímto mužem nechtěla pobýt ve stejné místnosti ani na pár minut.

Nechybí tu složité vztahy, venkovský i městský život, láska, pomluvy ani lži. Najdete tu zkrátka všechno, co byste v rodinném románu mohli hledat. Občas se v textu objeví i nějaká ta korespondence, díky které blíže poznáváte hlavní hrdiny, jejich charaktery a chování.

Elizabeth je krásná hnědovlasá dívka, která ve svém volném čase ráda čte, a především se prochází po okolí. V jejím chování by leckdo mohl vidět aroganci nebo neúctu, nicméně Líza do slov vkládá důvtip a nikdy nevyslovuje nahlas to, co by si opravdu nemyslela. Se všemi jedná jako sobě rovnými, nedělá rozdíly, ani když se jedná o Její jasnost nebo urozeného pána. Její milovaná starší sestra Jane je na druhou stranu velmi skromná a tichá, má dobré srdce a ve všech vidí jen to dobré. Její krása se nedá srovnat s žádnou dívkou v okolí, proto není divu, že uchvátí i mladého pana Bingleyho.

sobota 15. července 2017

KNIŽNÍ RECENZE: Utajovaný projev

Autor: Tom Rob Smith Vydáno v roce: 2015 | Nakladatelství: Knižní klub | Počet stran: 352 

Hned na začátku bych vás měla připravit na to, že se v recenzi vyskytuje spousta vychvalování, zamilovaných obratů a zpřeházených myšlenek, které se vždy dostaví po tom, co dočtu něco naprosto skvělého. Pokud jste nečetli mou recenzi na první díl, můžete tak napravit zde. Alespoň vás to trochu připraví na to, co budete nuceni přetrpět při mém popisování druhého dílu.

Knížku jsem vzala do rukou zhruba dva roky po dočtení Dítěte číslo 44. Čtenáři určitě pochopí, jak těžké je číst pokračování vaší nejoblíbenější knihy, jelikož jen málokdy se vyrovná prvnímu dílu. Pokud by se stalo, že se vyplní vaše předtuchy a titul bude opravdu hodně špatný, hned ve vašich očích klesne i vaše nejoblíbenější kniha, čehož se většina z nás snaží vyvarovat.  

Příběh se odehrává v roce 1956 v Sovětském svaze. Stalin je po smrti a Lev žije se svou manželkou Raisou a dvěma adoptovanými holčičkami Zojou a Jelenou, které mu ještě neodpustily smrt jejich rodičů. Řešení těchto problémů přeruší hnědý balíček, který se bez dopisu ani adresy odesílatele objeví za dveřmi jejich bytu. Podobný balíček dorazí i do všech škol v Sovětském svaze s nařízením, aby s ním učitelky ihned seznámily všechny žáky ve svých třídách. Jedná se o tajný projev Chruščova, ve kterém objasňuje širokou veřejnost se vším, čeho se Stalinova vláda dopustila. Popisuje zabíjení, způsoby vyslýchání, tajemství a spoustu dalšího. K tomu všemu Lev musí čelit člověku, který se cítí ukřivděně z toho, že nespravedlivě trpěl, a snaží se mu nebo jeho blízkým jakkoli ublížit.

Zdá se, že svět po Stalinovi je ještě mnohem horší než za jeho života.

Připadá mi, že v knihách Toma Roba Smithe jsou postavy doháněny až za kraj všeho, co by mohl normální člověk okusit. Jsou nuceni dělat taková rozhodnutí, o kterých se některým z nás nezdá ani v těch nejhorších nočních můrách. Smith čtenářům surově přináší pravdy o Stalinově vládě a nesnaží se nic skrývat za mráčky a cukrovou vatu. Zkrátka vše popisuje bez zbytečných digresí, což má na čtenáře obrovský dopad. Věřte mi, že useknuté prsty, odtržené maso nebo smrt pod několikatunovým tankem je naprostý čajíček oproti tomu, co na vás mezi řádky čeká.

FILMOVÁ RECENZE: Všechno úplně všechno


Všechno úplně všechno je film, který se k nám do kin dostal poprvé v červnu tohoto roku. Abych řekla pravdu, tak návštěva kina byla pro mě spíše spontánním rozhodnutím. Co je to však za dámskou jízdu bez nějakého toho romantického filmu? Dojely jsme tedy s mamkou do nákupního centra, opatřily si vstupenky, daly si bažinu v Ugu (tak moje mamka říká zelenému pití, které vždy objednávám), pokoukly po obchodech, odnesly si novou knížku od Pauly Hawkins z knihkupectví a potom konečně usedly do červených sedaček v sále.

Já i mamka jsme knížku četly už docela dávno a pokud vás zajímá má recenze, najdete ji zde. Podle mě se jednalo o příběh, který se dal na plátno zpracovat docela jednoduše. Nebylo tam nic, co by se muselo nějak složitě vymýšlet, kniha vše popisovala tak, že s tím nemohl mít režisér moc práce. Nebo to byl jen můj osobní pocit, kdo ví.

I když jsem měla trochu pochyby v obsazení, nakonec se ukázalo, že Amandla Stenberg a Nick Robinson nebyli ve svých rolích vůbec špatní. Líbilo se mi obsazení i ostatních postav, celkově i odpovídalo mým (někdy i zvláštním, haha) představám při čtení knihy.

Většinou sál opouštím s nějakým pocitem. Obvykle ve mně toho film zanechá spoustu a já si doma zběsile vyhledávám zajímavosti, soundtracky nebo jen jména herců, abych je mohla začít pronásledovat. Nicméně po Všechno úplně všechno jsem neodcházela vůbec s ničím. Film ve mně nezanechal vůbec nic (a to nemyslím tak, že by ze mě najednou byla nelítostná a bezcitná bytost). Neurazil, nenadchl, nepřekvapil, nedojal, nezklamal.

pondělí 8. května 2017

RECENZE: Všichni jsme z toho úplně na větvi


Abych vás naladila na atmosféru této knihy, připadá mi na místě, abych svou recenzi začala uprostřed a na začátek se vrátila až na úplném konci.

Některé části jsou doplněny o informace ze světa, co se právě dělo, který prezident usedl na křeslo v Bílém domě nebo kdo vyhrál zápas amerického fotbalu. Nesmí chybět ani odborné poznámky tatínka, které můžou působit až vtipně, hlavně pokud je převezme mladá vypravěčka a začne vám mezi řádky přikládat výsledky pokusů, kterými se vysoké školy doposud zabývaly. 

Rosemary Cookeová je upovídaná malá holčička, která veškerý čas tráví se svou sestřičkou. Pokud si myslíte, že její vyprávění bude nudné, tak si počkejte na všechny vtipné příhody, kterými si Rosemary musela projít. Sami byste nevěřili, co všechno může takový student zažít, pokud je v nesprávný čas na nesprávném místě. Možná vám bude někdy připadat, že Rosemary mluví ve velkých detailech a ze svého vyprávění vynechává to nejdůležitější. Jsou to však tyto malé dílky, které se na konci složí do skládačky a vytvoří příběh, který mnohé čtenáře překvapí

Jelikož jsme na konci recenze, připadá mi správné, abych vám také řekla, jak se knížka líbila mě. Po tom, co má čtenářská dušička utrpěla šok na začátku a potom většinu knihy jen koukala napjatě mezi řádky, musím říct, že autorka odvedla skvělou práci. Na své čtenáře si připravila pár dějových zvratů, které pečlivě schovala, tudíž na vás vybafnou v polovině věty, zrovna když to nejméně čekáte.
Líbilo se mi, že si autorka dala záležet na vykreslení postav, což navozuje pocit, jako byste hrdiny znaly celý život. Jsou to hlavně trapné příhody, díky kterým se do nich vcítíte a porozumíte lépe jejich chování, nápadům a myšlenkám.